Před poutním kostelem Nejsvětější Trojice u Trhových Svinů na Českobudějovicku stojí mezi dvěma statnými modříny starý kamenný kříž. Na jeho podstavci čteme krátký nápis: Na památku majora Codla 1866.

Pavlov je malá víska na okraji Mladé Vožice na Táborsku. Na začátku 20. století tam žila zhruba stovka obyvatel a mezi nimi také Karel Boháček. Pocházel z nedaleké Nemyšle a pracoval jako nádeník v zemědělství. Ovšem v širokém okolí se proslavil zcela jinak.

Čtyři Dvory, lidově Čtyrák, jsou od roku 1952 součástí města České Budějovice. V minulosti se však jednalo o samostatnou obec, která počtem obyvatel převyšovala leckterá okolní města i městečka.

Osady Dolní Svince, Horní Svince a Prostřední Svince leží přibližně jedenáct kilometrů severovýchodně od Českého Krumlova a dnes patří pod střediskovou obec Dolní Třebonín. V minulosti obec proslula rovněž jako sídlo formanů.

Svatá Voršila neboli Uršula žila podle legendy ve 4. století. Společně se svými společnicemi byla při plavbě lodí přepadena a zabita pohanskými Huny. V České republice máme jen pět staveb, které jsou jí zasvěceny. A hned tři z nich objevíme v jižních Čechách.

V Jihočeské vlastivědě tentokrát připomeneme drobnost týkající se šlechtického rodu, který se psal jako Robmhapové nebo Rabenhauptové ze Suché. Původně se jednalo o zámožnou budějovickou rodinu, jejíž členové byli povýšeni do vladyckého stavu a na přelomu 15. a 16. století vlastnili krátce tvrz Suchou, podle níž užívali přídomek.

Kde všude se narodil Jan Žižka? Zdánlivě nesmyslná otázka. Kde jinde se mohl Jan Žižka z Trocnova narodit, než v Trocnově. V místě na Českobudějovicku, které je přece všem známo jako Žižkovo rodiště. Jenže ono to nemusí být tak jisté.

Roku 1992 byla jižně od Rohanova u Prachatic vyhlášena přírodní památka U poustevníka. Na tomto území lze najít podmáčené smrčiny a olšiny a další chráněné rostliny. Název by mohl evokovat, že zde v minulosti stála poustevna. Bylo tomu tak v lidovém podání, o poustevnu v pravém slova smyslu ale nešlo.

Jihočeské městečko Velešín proslulo v 19. století jako rodiště vlasteneckého spisovatele Josefa Vlastimila Kamarýta. Zhruba o sto let dříve, od roku 1732 působil na velešínské faře vikář Theofil Ignác Hostounský, který byl mužem schopným a činorodým. Pocházel z Plzně a byl potomkem zchudlého šlechtického rodu, který užíval predikát z Kosmáčova.

Na jihu Čech se dlouho uchovaly také kruté pohanské obyčeje – obřadní zabíjení zvířat v rámci nejrůznějších svátků během roku. Jedním z nich bylo shazování kozla z kostelní věže a jeho následné zabití členy řeznického cechu.