Doba 70. a 80. let minulého století byla zvláštním obdobím naší historie. Takzvaná normalizace s sebou nepřinášela praktiky hrůzných 50. let, ale důsledky „lámání charakterů“ byly součástí nejen tehdejšího dění – provázejí nás i v současnosti. Jak se chovala římskokatolická církev? Při podrobnějším pohledu je možné v ní objevit statečné a inspirující osobnosti, stejně jako ty odpudivé. Taky je třeba připočíst spolupracovníky Státní bezpečnosti.

Stala se největší odbornicí na zkameněliny, ale její vědomosti si přisvojili vážení vědci. Jak jim to mohlo projít?

Vyšší hospodářská a hospodářsko-průmyslová škola zemská, tak zněl přesný název ústavu, který byl v roce 1866 otevřen v Táboře. Jednalo o první školu v českých zemích, která nabízela středoškolské vzdělání v hospodářském směru.

Josef Vít prožil téměř celý život v jednom kraji: narodil se 18. dubna 1942 ve Lhotkách u Náchoda jako prvorozený syn v rodině zemědělce a hospodského Josefa Víta staršího a jeho ženy Marie rozené Řezníčkové, která pocházela ze sousední Litoboře. Nebylo mu ještě deset let, když se stal svědkem dodnes nedošetřených událostí, které vedly k justiční vraždě jeho otce.

Přestože mnozí z československých parašutistů padli během plnění svých úkolů, stále žijí druhý život. Jak ale vypadal po konci 2. světové války, za vlády komunistického režimu a jak se proměnil po sametové revoluci?

Jugoslávie byl stát, který byl na mapě Evropy jen 85 let – navíc s přestávkou v době 2. světové války. Změnil se v monarchii, v autoritativní socialistickou federaci. Zažil dobu slávy i relativní prosperity, těžil ze své pozice rozkročené mezi Východem a Západem. Paradoxně nepřežil přechod k demokracii a decentralizaci. Jaká byla Titova Jugoslávie?

Radostně, jednotně a manifestačně. Tak se chodilo volit za minulého režimu. Za normalizace byly volby jednou za pět let. Volilo se najednou do národního i federálního parlamentu, do místních nebo městských, okresních a krajských výborů. Ve stejný okamžik se také vybírali soudci z lidu.

Zajímavou epizodou ve stavebním vývoji strakonického hradu je existence krátkého úzkého křídla, zakončeného válcovou věží zvanou trucbašta. Křídlo zbudovali v osmdesátých letech 19. století maltézští rytíři neboli johanité, jimž hrad patřil už od středověku.

Málokterý politik před rokem 1989 nudil posluchače svých projevů tolik jako vrchní ideolog Jan Fojtík. Nenápadný muž měl přitom pod palcem ideologický dohled nad vědou, kulturou a školstvím. Vrchol jeho kariéry i pád připomene v pořadu Portréty historik Zdeněk Doskočil.

Poněkud nezvykle u lesa a stranou od samotné vesnice stojí kostel Zasnoubení Panny Marie v Mláce na Jindřichohradecku. K objasnění jeho vzniku i polohy se musíme podívat k roku 1710.